Gender a výzkum / Gender and Research 2011, 12 (2): 53-57
S Tomem Wengrafem jsem se seznámila v říjnu tohoto roku, když mi bylo Fakultou sociálních studií umožněno vycestovat v rámci projektu Q&Q Improvement na jeho seminář o biograficko-narativní interpretativní metodě, zkráceně BNIM. Již předtím jsem znala jeho přístup z publikací, které vydal se svou manželkou Prue Chamberlayne. Když jsem hledala cesty, jak obhájit použití kvalitativních metod v mezinárodním komparativním výzkumu, byly pro mě jejich knihy velkou inspirací.Rozhovor vznikl u kuchyňského stolu v londýnském domě Toma a Prue. V tomto neformálním rodinném prostředí se odehrával také pětidenní workshop. Tom byl velice vstřícný a nakonec jsme spolu mluvili celé dvě a půl hodiny. Na konci se k hovoru přidala také Prue. Při rozhovoru jsem uplatnila metodu biograficko-narativního interview podle Tomových doporučení. Bohatý materiál vyprávění bylo těžké redukovat, zaměřila jsem se proto na ty pasáže, které úzce souvisejí s metodologickými přístupy ke zkoumání životních drah, což je téma toho čísla.Pokud bychom hledali základní téma Tomova vyprávění (a potažmo života), tak narazíme na jeho nechuť přizpůsobovat se podmínkám a pravidlům akademického světa, pokud s nimi není ztotožněn. Ta prostupuje celým příběhem a je příčinou Tomova akademického hledání. Zároveň je toto rebelství motorem Tomovy celoživotní chuti hledat v rámci sociologie, ale i jiných disciplín, nástroje poznání a pochopení světa, které budou konvenovat s jeho postoji bez ohledu na hlavní vědecký proud dané doby.
Published: June 1, 2011 Show citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International License (CC BY-NC 4.0), which permits non-comercial use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.